Od té doby, co jsem navštívila Francouzskou Polynésii a byla svědkem krásy Matky přírody, mám velmi silnou touhu chránit naši planetu a pomáhat lidem kolem sebe. Mé pocity vystihují slova Ronalda Reagana: „Nemůžeme pomoci všem, ale každý může pomoci někomu.“

V mém ideálním světě by byly oceány bez odpadků, nádherný zelený a rozrůstající se amazonský deštný prales plný vzácných druhů, nezávadné jídlo ke konzumaci pro každého z nás, dostatek času a pozornosti pro naše děti, vzájemná úcta a laskavost mezi lidmi a žádná agresivita, deprese nebo chamtivost. Nebyl by zde prostor pro negativitu a násilí.

Cítím, že ve svých životech promeškáváme a přehlížíme hodnotné okamžiky, zatímco se honíme za finančními zisky, porovnáváme se s ostatními na Instagramu a neustále se zaobíráme sociálními médii. Naše děti tráví hodiny u počítačů, na mobilních telefonech a tabletech, protože jejich rodiče jsou vždy „zaneprázdněni“. Děti mají minimální zájem o historii, literaturu, umění a komunikaci s vrstevníky, rodiči, prarodiči a učiteli. A nyní během pandemie ožívaly i větší výzvy jako je domácí výuka, nemožnost provozovat skupinové aktivity pro děti nebo pořádat sportovní události.

Když jsem se stala matkou, všechno se pro mě změnilo. Můj život měl najednou jinou dimenzi a cítila jsem v srdci obrovské množství bezpodmínečné lásky i obrovský strach z neznámého. Cítila jsem se vyřízená, unavená a sama, i když jsem měla veškerou podporu, kterou jsem potřebovala. V mojí hlavě jsem na to byla sama a cítila jsem, že mi nikdo nerozumí.

Když jsem čekala své první dítě, přečetla jsem o rodičovství mnoho knih. Chtěla jsem být připravená a chtěla jsem vědět co nejvíce o zdravém rodičovství. Bohužel jsem zjistila, že tyto věci doopravdy neobsáhnete, dokud se sami rodičem nestanete. Při čtení, prozkoumávání a sebevzdělávání jsem objevila knihu o rodičovství na téma používání NPL technik. V tu chvíli se můj život úplně změnil.

Uvědomila jsem si, že „pro své děti bychom hlavně měli být dobrým vzorem” (Judy Bartkowiak, 2011).

"Nástroje NLP, které si osvojíme, nám umožní stát se dobrým vzorem dovedností, které chceme svým dětem předat, aby byly lépe vybaveny do světa, ve kterém žijí, ve chvílích, kdy jim nestojíme za zády, abychom je podporovali a chránili." - Judy Bartkowiak, Buďte šťastnějším rodičem s NLP, 2011.

Začala jsem praktikovat pozitivní rodičovství a používat srozumitelný jazyk se svými dětmi. Dělám to už pět let a ráda bych sdílela povědomí mezi rodiči a trénovala je technikami NLP, aby se stali sebevědomými rodiči a šťastnými lidmi. Chtěla bych pracovat s rodiči, abych jim pomohla uzdravit své vnitřní dítě, překonat omezující přesvědčení a naučit je komunikovat se svými dětmi čistým jazykem.

Záměr

Mým koučovacím cílem je pomoci rodičům najít skrz koučování svůj smysl života a vychovat zdravě sebevědomé děti a přitom si stále udržovat svou vnitřní pohodu. Chci lidem usnadnit nalezení svého vnitřního autopilota, a tak podpořit jejich cestu v objevování svého skutečného potenciálu a stávání se lepší verzí sebe sama. Tuto cestu jsem si sama prošla a našla vnitřní klid – jako matka a žena. Pevně věřím, že to dokážou i ostatní.

Můj přístup ke koučinku je opravdu jednoduchý. Při koučování svých klientů se řídím třemi zásadami:

Jsem přesvědčená, že každý smysluplný rozhovor začíná plným přijetím obsahu toho, co někdo říká, nejen poslechem. Marcie Reynolds, autorka knihy „Koučujte člověka, nikoli problém“, říká: „Když se rozhodnete být přítomni a propojit se s někým, nasloucháte nad rámec svého analytického myšlení. Otevíráte svůj nervový systém, abyste přijímali svým srdcem a vnitřní intuicí a zároveň i svou otevřenou myslí. Osoba se cítí vyslyšena, hodnotná a ve výsledku možná i transformovaná.“ Moje cesta kouče mi ukázala, že můj cit pro naslouchání se zbystřil, když jsem rozvinula svou schopnost přijímat své klienty otevřeně, bez soudů a bez názorů, a tím se také vytvořil silnější vztah a hlubší porozumění tomu, jak skutečnost pociťují klienti ze své perspektivy. Díky tomu mám jasnější představu o mapě světa mých klientů.

Jsem si jistá, že řešením pro přeměnu snu na realitu je obrovská akce. Akce, kterou by člověk měl podniknout, je poháněna silou vůle, hnací silou k neustálému pokusu o dosažení cíle. Klienti však mohou mít omezující přesvědčení, která se projevují jako blokády, a proto jim brání nebo zpomalují maximálně využívat dostupné možnosti/ příležitosti k dosažení svého cíle. Naším záměrem je prolomit tato omezující přesvědčení, propracovat se k sebevědomí a navodit stav, ve kterém jsou akce snadné a přirozené. W. Timothy Gallway, autor knihy „Vnitřní hra tenisu“, zmiňuje, že způsob učení se prostřednictvím vnitřní hry je návratem k dětskému způsobu učení, a to především proto, že jsme v té době ještě neuměli zasahovat do našeho vlastního přirozeného, nenásilného procesu učení.

Jsem si jistá, že nemůžeme nic pokazit, pokud posloucháme svou intuici a řídíme se jí. Albert Einstein řekl: „Intuitivní mysl je posvátným darem a racionální mysl je věrným služebníkem. Vytvořili jsme společnost, která ctí služebníka a zapomněla na dar.” Věřím, že naladěním na naši intuici mohou klient i kouč dosáhnout významného pokroku. Intuice pro kouče znamená mít schopnost slyšet, co není vysloveno, a klást klíčové otázky ve správný čas tak, aby vyvolaly pravdivou a hlubokou reakci. Klient, který si uvědomí svou intuici, tímto může nalézt klíč k odhalení svého plného potenciálu.

Pohání mě dobrý úmysl pomáhat rodičům a podporovat je na jejich cestě. V jejich růstu jim budu stoprocentně k dispozici. Pomohu jim změnit způsob myšlení a zaměřit se na pozitivní záměr, nikoli na chování lidí v jejich prostředí. Rodiče tak přetransformují své myšlení a komunikační dovednosti a budou schopni používat srozumitelný jazyk a zabránit vytváření omezujících přesvědčení.

Shrnutí

Cítím, že svět potřebuje rovnováhu, harmonii a respekt, a jsem si vědoma toho, že ekosystémy, ty ve vnějším světe i v tom našem vlastním vnitřním, jsou citlivé na změny. I když jsou schopny existovat a přežít, nedostává se jim optimální podpory a vedení, aby plně rozvinuly svůj potenciál. Moje teze ohledně koučování je víra, že náš svět může být bohatší, když rovnováhu vytváříme od dětství. Společenské změny nelze provést přes noc, ale když učíme a rozvíjíme růstové myšlení s dnešními rodiči, máme příležitost změnit, jací budou rodiče zítřka. Koučování dospělých v tom, jak být skutečně otevřený novým myšlenkám, a podporování druhých, aby měli otevřenou mysl a empatii k mapám světa ostatních, změní hloubku vzájemného porozumění, a pokud je potřeba pomoc, lze ji poskytnout s jistotou vědomí, jaká pomoc je potřebná.

Studie ukazují, že společenské podmínky stále více vytvářejí omezující přesvědčení v lidech z mnoha různých prostředí. Tyto omezující názory jsou kontraproduktivní pro dosažení klíčových cílů a milníků – v osobním životě, profesionálně i emocionálně. Vidím příležitost koučovat skrze tyto zdi umožnit lidem, aby uplatnili sílu vůle k dosažení svého maxima.

Využitím obou výše uvedených přístupů se stáváme empatickými k hodnotám lidí kolem nás a můžeme aspirovat na lepší verzi sebe sama, abychom podpořili pevnější vztahy a mezilidské vazby. Naše intuice může být vyladěna k vytváření kontaktů v naší společnosti, může být použita k proniknutí do naší kreativity, abychom z ní mohli začít čerpat, a ke zvýšení efektivity při řešení problémů. Moje vize je, že všichni máme přístup k těmto dovednostem a jsme schopni učit naše příští generace hodnotám růstového myšlení, síle vůle a sebeuvědomění, přičemž vše je podpořeno dobrými úmysly.

Závěr

Vezmeme-li v úvahu, že kritický vývojový věk dítěte je mezi 1.–7. rokem, my jako rodiče neseme výhradní odpovědnost za rovnováhu “příroda vs. péče a výchova formovatelné nevinné osobnosti”. Měli bychom si být vědomi toho, že naše nevědomé činy jsou otisknuty na čistém a dosud nepopsaném plátně dítěte, což v konečném důsledku formuje jeho hodnoty a chování. Naše děti jsou budoucností našeho světa a je zásadní zvýšit úroveň odpovědnosti rodičů, aby vychovávali naše děti k esenciálním hodnotám jako je laskavost, odpuštění, láska a úcta, a stejně tak i silná touha chránit naši planetu, nicméně vše začíná u rodičů a v prostředí, do kterého je dítě přivedeno. Bez ohledu na socioekonomický profil rodičů může koučování zlepšit vývoj dospělého a nakonec také přenést pozitivní energii a úmysly na naše děti.

„Otázkou je: Jsme spokojeni s myšlenkou, že s výjimkou obrázkové knihy naše vnoučata možná nikdy nebudou moci vidět slona?”

Sir David Attenborough.